Správná expozice je bezesporu jedním z klíčových faktorů na cestě ke kvalitní fotografii. Co naplat že se vám podařil životní záběr když je beznadějně pod nebo přeexponován. Přitom expozici ovlivňují pouhé 3 faktory - expoziční čas, ISO citlivost a clona. Zatímco expoziční čas a ISO citlivost je vcelku přirozená a nedělá většinou potíže, s clonou je to trochu složitější. Začneme ale popořádku.

Základy správné expozice
Denní nebo umělé světlo osvětluje fotografovanou scénu a scéna část dopadajícího světla odráží. Odražené světlo se trefí do objektivu, kde projde kruhovým otvorem - clonou - ve středu objektivu a dopadne na senzor. Ač je to k nevíře, fotoaparát se světlu odraženému od scény musí bránit. Bránit se může v zásadě 3 způsoby:

• řízením doby jak dlouho světlo může na senzor působit - expozičním časem
• řízením citlivosti senzoru na světlo
• ovládáním průměru kruhového otvoru - clony ve středu objektivu

Expoziční čas (rychlost závěrky)
Prvním způsobem jak se bránit světlu a tím ovlivnit expozici je měnit dobu jak dlouho světlo na senzor působí. Tím že senzor v zásadě počítá dopadající fotony, tak logicky expoziční doba jejich počet čili expozici ovlivňuje. Stupnice ale není lineární, nýbrž logaritmická (což Vás nemusí trápit). V praxi to znamená, že sousední hodnota na stupnici expozičních časů mění dobu a tím i množství světla vždy 2x. Typická stupnice expozičních časů tedy je:

..., 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, ... vteřiny

Že to krok není vždy přesně 2x je způsobeno snahou používat "rozumná čísla" a proto se to trochu zaokrouhluje. V praxi se také používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici je ještě jedna mezihodnota (1/2) nebo dvě mezihodnoty (1/3 a 2/3). Důležitý závěr ale je, že změna expozičního času o 1 hodnotu na uvedené stupnici mění množství světla dvakrát neboli o 1 expoziční hodnotu EV (viz dále).

ISO citlivost
Druhým způsobem jak ovlivnit expozici je změnit citlivost senzoru. Čím vyšší citlivost, tím menší množství světla stačí ke správné expozici. Citlivost se udává v jednotkách ISO a opět sousední hodnota na stupnici ISO mění citlivost vždy 2x. Typická stupnice ISO je:

..., 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, ...

Pokud tedy zvýšíme ISO citlivost 2x (např. z ISO 100 na ISO 200), ke stejné expozici stačí poloviční množství světla (fotonů). Velkou výhodou digitálních fotoaparátů je fakt, že je možné snadno nastavovat ISO, klidně i pro každý snímek jinak. V klasické fotografii to znamená vyměnit film, což je v terénu téměř nemožné.

Clona a clonové číslo
Posledním způsobem jak ovlivnit expozici je měnit množství světla které projde objektivem neboli přivírat kruhový otvor ve středu objektivu - clonu. Zde ale nastávají drobné komplikace:

• Množství světla které projde clonou je logicky úměrné ploše otvoru clony nikoliv jejímu průměru. V praxi to znamená (a často mate), že když zdvojnásobíte průměr clony tak zečtyřnásobíte množství světla čili expozici. Chcete-li tedy skutečně zdvojnásobit expozici, musíte otevřít clonu nikoliv 2x ale pouze 1,4x (pro kruhové clony znamená zdvojnásobení plochy zvětšení průměru clony o odmocninu ze 2 což je ~1,4; plocha kterou světlo prochází je 3,14 * r², kde r je poloměr clony).
• Množství světla dopadajícího na senzor závisí nejen na otvoru clony, ale též na ohniskové vzdálenosti objektivu. Možná překvapující, ale logické. Situace je podobná jako když promítáte obraz na plátno. Oddalováním projektoru od plátna se sice obraz zvětšuje ale současně bledne, protože se světlo "ředí" na větší plochu. Oddálíme-li projektor 2x, intenzita světla na plátně klesne 4x (světla ubývá s 2 mocninou, protože plocha roste také s druhou mocninou).
  Uvažovat ale při expozici ještě s ohniskovou vzdáleností je dost nepraktické. Proto již staří fotografové přišli na jednoduchý trik jak věc dramaticky zjednodušit. Zavedli clonová čísla, F, která z úvah ohniskovou vzdálenost vyřazují. Clonové číslo F např. 2.8 tak zajistí stejné množství světla na senzoru u objektivu s ohniskovou vzdáleností 15mm i 300mm. Jak toho dosáhli?
  Dostane-li objektiv z těla fotoaparátu příkaz nastavit clonové číslo např. 2.8, objektiv si sám spočítá potřebný průměr clony. Aktuální ohniskovou vzdálenost zná (a to i při zoomu) a průměr clony spočítá jako:
            průměr clony v mm = aktuální ohnisková vzdálenost v mm / clonové číslo
  Příklady:
           300mm teleobjektiv při clonovém čísle 4 musí nastavit průměr clony 75 mm
           20mm objektiv při clonovém čísle 4 musí nastavit průměr clony 5 mm
  Mimochodem tento fakt je příčinou toho, proč teleobjektivy (např. 300mm) mají zřídka kdy světelnost (minimální clonové číslo) lepší než 4. Je to tím, že i při clonovém čísle 4 vychází průměr clony 75 mm - což znamená velký, těžký a drahý objektiv.
  Často se setkáváme se zápisem clony ve tvaru např. f/4.5. f neznamená nic jiného, než ohniskovou vzdálenost a zápis f/4.5 tedy značí "poděl ohniskovou vzdálenost clonovým číslem a získáš průměr clony".

• Poslední komplikací u clony je fakt, že výše uvedené výpočty berou do úvahy ohniskovou vzdálenost objektivu. Ohnisková vzdálenost je ale definovaná při zaostření objektivu na nekonečno! Bližší předměty se zobrazují "za senzor" a pro jejich zaostření je tedy třeba objektiv trochu oddálit - čili jeho ohniskovou vzdálenost "trochu prodloužit". Tím se ale ovlivňuje expozice! Moderní fotoaparáty s TTL měřením dokáží tuto skutečnost kompenzovat ale je potřeba počítat s tím, že u záběrů zblízka klesá reálná světelnost objektivů. Např. makro objektiv Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM má při snímání na vzdálenost 31 cm v měřítku 1:1 reálnou světelnost místo deklarovaných f/2.8 pouze f/5.9!

Výsledkem tedy je stupnice clonových čísel, která podobně jako expoziční čas a ISO zajišťuje násobky expozice 2x. Úvahy s ohniskovou a zaostřovací vzdáleností můžeme nechat na TTL měření fotoaparátů, co ale nelze potlačit je fakt, že plocha clony roste s druhou mocninou průměru clony. Stupnice clonových čísel proto nejsou násobky 2 ale násobky odmocniny ze 2 tj. ~1.4:

1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45, ...

V praxi se opět používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici je ještě jedna mezihodnota (1/2) nebo dvě mezihodnoty (1/3 a 2/3).

Princip reciprocity clony, expozičního času a ISO
Z logiky věci vyplývá, že pokud např. zdvojnásobíte množství světla změnou clony nebo totéž docílíte změnou expozičního času nebo ISO, je to jedno a výsledek je tentýž. Proto se můžete téměř 100% spolehnout na reciprocitu (záměnnost) účinku změny clony, expozičního času a ISO. Z hlediska expozice (nikoliv samozřejmě z hlediska ostatních vlivů na výslednou fotografii) je tedy zcela lhostejné, jestli exponujete clonou f/2.0 a časem 1/500 při ISO 200 nebo clonou f/2,8 a časem 1/125 při ISO 100.

Expoziční hodnota - jednotka EV
Představte si, že budete fotografovat normovaně šedou desku - ve fotografické praxi se používá tzv. střední šedá, což je šedá která odráží 18% dopadajícího světla a v 8-bitové RGB representaci je vyjádřena jako RGB=127,127,127 - viz ukázka vpravo. Na fotoaparátu budete experimentovat s expozičním časem, clonou a ISO, až vám vyjde výsledná fotografie opět jako střední šedá.

Z odečtu hodnot expozičního času, ISO a clony můžete snadno odpovědět na otázku, kolik je vně fotoaparátu na scéně světla. Čím kratší je expoziční čas, vyšší clonové číslo při současně nižším ISO, tím víc je světla a fotoaparát se mu musí více bránit. Pokud expozici časem 1 vteřina s clonou f/1 (průměr clony je stejný jako ohnisková vzdálenost) při ISO 100 prohlásíte za hodnotu 0, více světla (fotoaparát se mu musí bránit zkracováním času, zavíráním clony či snižováním ISO) označíte jako kladné hodnoty a méně světla jako záporné hodnoty, tak jste definovali expoziční hodnoty EV (exposure value). Expoziční hodnoty (EV) jsou pohodlnou cestou jak popsat expozici bez ohledu na to, jak jí bylo dosaženo. Je to absolutní veličina, která objektivně popisuje množství světla vně fotoaparátu. K zjištění EV velmi dobře poslouží tabulka níže. Jednoduše zjistíte přírůstek EV z expozičního času (např. 1/500 = 9 EV), přičtete přírůstek EV z clonového čísla (např. clona f/ 8 = 6 EV) a přičtete přírůstek EV z ISO (např. ISO=200 je -1 EV), celkové EV je tedy 9 EV + 6 EV - 1 EV = 14 EV. Expoziční hodnota při 1/500, cloně f/8 a ISO 200 je tedy 14 EV.

Praktická tabulka na zjištění EV
V praxi se na zjištění EV hodnot osvědčuje tabulka, kde sice chybí hodnota ISO, ale vliv ISO se snadno zohlední. Tabulka platí beze změny pro ISO=100, pro ISO=200 odečtěte 1 EV, pro ISO=400 odečtěte 2 EV atd. Tabulku si můžete stáhnout jako GIF obrázek (75KB).

Základy fotografování

17/06/2009 [zaklady-fotografovani]

Pro úspěšnou fotografickou tvorbu je téměř nutností pochopení některých základních optických pravidel, které se v tomto oboru vyskytují.

Expozice

Obraz ve fotoaparátu vzniká dopadem světla ze snímaného objektu skrze soustavu čoček a clonu v objektivu na snímač fotoaparátu po stanovenou dobu. Dobu určuje čas otevření závěrky, která jinak udržuje snímač v naprosté tmě. Množství světla určuje clona. Kombinací těchto dvou parametrů vytvoříte fotografii v požadované expozici, přičemž nastavovat je můžete (podle použitého fotoaparátu) buďto manuálně (což vyžaduje zkušenosti a cvik), automaticky (fotoaparát vše nastaví za vás), či poloautomaticky (nastavíte jeden parametr a fotoaparát druhý parametr dopočítá za vás). Při automatickém a poloautomatickém provozu můžete taktéž využít kompenzaci expozice, pokud chcete mít obraz záměrně podexponovaný anebo přeexponovaný.

Clona

Zařízení uvnitř objektivu, s jehož pomocí nastavujete velikost otvoru, skrze který prochází světlo ke snímači. Clonové číslo určuje, jak moc je clona otevřena - přičemž zde platí nepřímá úměra - čím menší číslo, tím vice je clona otevřena a tím menší čas otevření závěrky potřebujete pro správnou expozici.



Tzn. že pokud máte málo světla a fotíte z ruky, je vhodné nastavit nízkou clonu, aby vám dlouhý čas obraz nerozmazal. Pozor však na to, že nejostřejší obraz podávají objektivy zpravidla pokud světlo prochází střední částí čočky, tzn. při středně zacloněném objektivu, nicméně toto záleží na použitém objektivu a každý objektiv má nejostřejší obraz v jiné poloze.

Clona má taktéž vliv na hloubku ostrosti (viz. níže) - čím větší clonové číslo, tím je hloubka ostrosti větší.

Podle maximální clony, kterou je schopen objektiv poskytnout, je určena i světelnost objektivu - čím menší, tím lepší.

Čas (rychlost závěrky)

To, po jakou dobu se bude fotografie exponovat, určuje čas otevření závěrky. Tato hodnota se udává jako převrácená hodnota v sekundách tzn. např jako 1/50 sekundy, či 1/1500 sekundy.

Čím nižší čas nastavíte, tím menší clonu (tzn. větší otvor) potřebujete, aby se fotografie správně naexponovala. Nízké časy se používají, pokud fotíte rychlou akci, kdy hrozí, že dlouhý čas obraz rozmaže, či pokud nemáte dost světla a obraz by vám rozmazaly vaše roztřesené ruce. Naopak dlouhý čas použijete v případě, kdy chcete použít velkou clonu (požadujete velkou hloubku ostrosti), anebo v případě, kdy si to žádá váš fotografický záměr (např. fotografovaní řeky s fotoaparátem na stativu, kdy dlouhý čas rozmaže tekoucí vodu do jemných pruhů).

Zaostření

Objektiv vám umožňuje zaostřovat objekty na určité vzdálenosti, přičemž ostřít můžete zpravidla buďto automaticky (autofocus - fotoaparát sám zaostří na zvolený ostřící bod), anebo manuálně (sami si otáčením ostřícího kolečka na objektivu zaostříte jak chcete). Tímto způsobem můžete zdůraznit jednotlivé objekty ve scéně oproti jiným, případně je úplně potlačit.

Levá fotografie zaostřena na postavičku v popředí - ISO: 320, clona: 2.8, čas: 1/160,
pravá fotografie zaostřena na květinu v pozadí - ISO: 320, clona: 2.8, čas: 1/125.

Hloubka ostrosti

Hloubka ostrosti určuje rozdíl vzdálenosti předmětů, které budou při určitém nastavení clony a času ještě ostré. Tímto způsobem můžete dosáhnout ostrosti v rámci celé fotografie (velká hloubka ostrosti - velká clona), anebo oddělit fotografovaný předmět od pozadí, kdy předmět v popředí je zaostřen, avšak pozadí je rozmazáno (malá hloubka ostrosti - malá clona).

Levá fotografie (malá hloubka ostrosti): ISO: 320, clona: 2.8, čas: 1/100, pravá fotografie (velká hloubka ostrosti): ISO: 320, clona: 22, čas: 0,6

ISO

Hodnota ISO určuje citlivost snímače a má vliv na čas potřebný ke správné expozici, a to nepřímou úměrou - při dvojnásobné citlivosti potřebujete pouze polovinu času k adekvátní expozici. Čím vyšší hodnota ISO, tím větší citlivost. Při vyšších hodnotách ISO můžete používat kratší časy při stejné cloně, avšak pozor na zrnitost, která vzrůstá s citlivostí. Pokud tedy není vysoká zrnitost obrazu vaším přímým záměrem, snažte se v rámci možností nastavovat vždy co nejnižší ISO. Při krásném slunečním dni můžete nastavit klidně ISO 100, pokud přijde oblačnost zvyšte na 200 a více, v temné místnosti bude zapotřebí zvyšit ještě více na 400 až 500 a při extremně málo světla využijete i maximální ISO.

Levá fotografie: ISO: 100, clona: 22, čas: 1.6, pravá fotografie: ISO: 1600, clona: 22, čas: 1/10 (zvětšeno na 250%)

Příklady nastavení clony a času

akce/sport - ostré snímky

Pokud fotografujete rychlou akci, typicky sport, je záhodno nastavit krátký čas a nechat dopočítat příslušnou clonu, případně nastavit co nejnižší clonu a nechat dopočítat příslušný malý čas. Krátký čas vám fotografovanou scénu "zmrazí" a nemusíte se bát rozmazání. Zároveň vám nízká clona způsobí malou hloubku ostrosti, která fotografovaný objekt krásně oddělí od pozadí. Pozor však na to, že zmrazený pohyb může působit příliš staticky, tudíž musíte mít v obraze koncepční element, který daný pohyb dostatečně vyjádří - např. běžec ve výskoku, automobil s odlétávajícím kamením od kol, atd..

ISO: 250, clona: 2.8, čas: 1/5000, autor: www.teac.cz

akce/sport - vyjádření pohybu

Pokud chcete naopak vyjádřit pohyb a máte dostatečně pevnou ruku, můžete nastavit delší čas a pohybovat fotoaparátem ve směru pohybu objektu. Tím dosáhnete toho, že fotografovaný předmět zůstane ostrý (alespoň v rámci možností), avšak pozadí bude akčně rozmazáno. Této technice se říká panning a vyžaduje cvik a dostatečně pevnou ruku.

ISO: 100, clona: 9.0, čas: 1/60, autor: www.teac.cz

romantický portrét

Chcete-li dosáhnout jemného vyznění fotografie, nastavte nízkou clonu, čímž dosáhnete malé hloubky ostrosti a pozadí fotografie bude romanticky zamlžené.

zdroj: iStockPhoto

krajina

V případech, kdy si přejete mít všechny části obrazu maximálně ostré, nastavte vyšší clonu, čímž zvětšíte hloubku ostrosti a objekty ve všech vzdálenostech se vám dostatečně prokreslí.

ISO: 100, clona: 9.0, čas: 1/250, autor: www.teac.cz

A nyní si řekneme, jak na to :) .

Jak optimálně nastavit... clonu

V článku vynecháme suchou teorii a budeme se věnovat naopak praxi - projevu různých clonových čísel na fotkách. Povíme si, proč a kdy clonit hodně a kdy zase raději málo...

Jak nastavit clonu pro maximální kreativitu

Fotografování samotné je vysoce kreativní proces, a často je cílem dosáhnout zajímavého nevšedního vzhledu fotky. Toho lze dosáhnout nejen zajímavým světlem, ale i hrátkami s hloubkou ostrosti. Na toto téma již vyšel na Fotorádci příznačně pojmenovaný článek Pracujeme s hloubkou ostrosti. Jaká tedy nastavit clonová čísla, pokud chceme dosáhnout kreativního výsledku?

Zcela jistě lze doporučit nízká clonová čísla, ideální je použít pevný světelný objektiv. Clonová čísla jako f/1.8, f/2 a podobně poskytnou hodně prostoru pro kreativní práci s hloubkou ostrosti. Ovšem pozor. Nejde tu jenom o to, aby hlavní objekt byl ostrý a pozadí bylo "rozmatlané". Fotit na nízká clonová čísla umí každý. V praxi jde hlavně o to využít onu malou hloubku ostrosti ve svůj prospěch. Tím mám na mysli umístit na fotce něco jemného a nerušivého do popředí (což se rozostří) a dodá ještě víc na obrazové hloubce - fotka pak bude vypadat ještě víc prostorově.

24mm f/2.8, Canon 5D, úprava barevného podání pomocí křivek. Díky krátké minimální zaostřovací vzdálenosti použitého objektivu (Sigma 24-70/2.8) bylo možné dosáhnout malé hloubky ostrosti. Tráva v popředí i v pozadí vytváří prostorový dojem.

Takže pokud nám nejde o to, abychom dosáhli stoprocentní ostrosti a naopak chceme nechat vyniknout náladu, emoce a kouzlo okamžiku, potom použijeme minimální clonové číslo a těžíme z minimální hloubky ostrosti. V praxi to bývá focení portrétu, abstrakce, zátiší, aktu, detailů...

Tip: kreativní snímky se pomocí malé hloubky ostrosti nejlépe fotí s pevnými světelnými objektivy. Samozřejmě záleží na konkrétním záměru, ale například 35mm a 50mm objektivy se světelností f/1.4 nebo 85mm objektivy se světelností f/1.8 a podobně jsou na kreativní focení jako dělané.

100mm f/2, Canon 5D, úprava barevného podání pomocí křivek. U tohoto snímku bylo opět použito nerušivého popředí i pozadí, aby se vytvořil prostorový dojem.

Jak nastavit clonu pro maximální technickou kvalitu

Ještě než se budeme věnovat cloně, je potřeba si položit otázku. Co je vlastně ta technická kvalita fotek? Obvykle se tím rozumí: optimální ostrost a minimální projevy optických vad objektivů na fotkách. V praxi to znamená, že fotka bude správně zaostřená a optimálně ostrá, a to i v okrajových částech (ne přeostřená v Photoshopu, ale pěkně ostrá už ve fotoaparátu). A také se nebude se projevovat vinětace a barevná vada.

Pokud jde při focení o dosažení perfektní ostrosti a obrazové kvality, tak používáme vysoká clonová čísla. A to proto, že všechny objektivy po přiclonění poskytují lepší obrazovou kvalitu. Pokud se objektivem přicloní například z f/2.8 na f/8 nebo f/11, tak se dosáhne hned dvou efektů:

1. Zvýší se hloubka ostrosti.
2. Zlepší se kresba objektivu.

Oba dva výše uvedené body mají velmi výrazný vliv na technickou kvalitu. Zvýšení hloubky ostrosti s sebou přinese více ostrosti do celé fotky. A zlepšení kresby objektivu znamená, že fotka bude při 100% zvětšení ostřejší, kontrastnější (včetně rohových částí, které jsou obvykle problematické). A také se samozřejmě sníží projevy vinětace a barevných vad.

Vysoká clonová čísla se tudíž používají při focení krajiny, produktů, architektury, interiérů, větších skupin lidí a všude tam, kde je potřeba mít fotku hodně ostrou.

Objektiv 70-200mm, 200mm f/8, Canon 5D.

Ovšem pozor. S vysokými clonovými čísly se to nesmí přehánět. Pokud bychom použili clonu např. f/22 nebo f/16, bude obraz paradoxně méně kvalitní, než při cloně f/8 nebo f/11. A to z důvodu difrakce světla v malém otvoru clony. Každý objektiv má svůj takzvaný "sweet spot", což je několik clonových čísel, při kterých objektiv poskytuje nejlepší obrazovou kvalitu. Obvykle to bývá někde mezi f/5.6, f/8 a f/11, ale záleží na konkrétním objektivu a někdy i konkrétním výrobním kusu. Nejlepší způsob, jak "sweet spot" najít, je posadit fotoaparát na stativ a v režimu Priorita clony si udělat testovací fotky při různých clonách (např. krajinu nebo poličku s knihami,...). Pak už stačí na monitoru počítače při 100% zvětšení sledovat, při jaké cloně je obraz nejostřejší.

Tip: Vysoká clonová čísla se používají při focení portrétu v ateliéru. Cílem totiž je dosáhnout vysoké míry ostrosti fotek. Díky tomu, že pozadí je jednolité (bez struktury), vysoká hloubka ostrosti nevadí (naopak je vítána), tedy pokud není papírové pozadí zašpiněné :)

100mm f/8, Canon 5D. Bílé pozadí nijak neruši i při vysoké hloubce ostrosti, proto byla raději použita clona f/8, aby bylo dosaženo vysoké obrazové kvality.

Jak optimálně nastavit clonu v protisvětle

Použité clonové číslo má vliv na vzhled fotky i při focení v protisvětle - ovlivňuje totiž vzhled odlesků v objektivu a tvar vyobrazeného Slunce na fotce. Ne, že by se Slunce vyobrazilo do čtverce nebo trojúhelníku... spíš jde o to, jestli bude kolem sebe mít atraktivní paprsky nebo jestli to bude jenom rozplizlý bílý kotouč.

Pokud chceme dosáhnout oněch pěkných slunečních paprsků (viz fotka vpravo), potom budeme muset použít vysoké clonové číslo. Např. f/8 nebo f/11 je optimální hodnota. Pokud bychom nepřiclonili, slunce by se na fotce projevilo jenom jako bílý přepálený flek.

Tip: Clonové číslo ovlivňuje i počet paprsků kolem slunečního kotouče. Čím vyšší clonové číslo použijeme, tím víc paprsků se zobrazí.

Použité clonové číslo ovlivňuje i odlesky, které vznikají v objektivu při focení v protisvětle. Vzhled a množství odlesků už ale záleží na konkrétním objektivu a neexistuje jeden recept na to, jak clonu nastavit pro dosažení konkrétního efektu. Jedno je ale jasné - při vyšších clonových číslech bude projev odlesku menší, než při nízkých clonových číslech.

Na snímku vpravo byla použita při ohnisku 17mm clona f/13, takže se sluneční paprsky na fotce pěkně vykreslily. Viditelné jsou i odlesky vzniklé v objektivu.

Jak optimálně nastavit clonu, když je málo světla

Při focení v horším osvětlení budeme logicky nastavovat nízká clonová čísla. Pokud jsou časy expozice při dané citlivosti ISO příliš dlouhé, budeme se snažit vytěžit ze světelnosti objektivu co nejvíc. Ale i zde je určité omezení vyplývající z hloubky ostrosti. Při použití opravdu nízkých clonových čísel (např. f/1.8, f/2) může vzniknout problém s příliš malou hloubkou ostrosti.

Typickým příkladem je focení nějaké zábavy a pohybujících se lidí ve špatně osvětleném interiéru. Pokud použijeme např. 50mm objektiv s clonovým číslem f/1.8, tak bude hloubka ostrosti opravdu malá. Při focení pohybu bude velmi obtížné dosáhnout správného zaostření na oči a obličej vůbec, navíc autofokus obvykle v horším světle funguje pomaleji a je méně spolehlivý.

Tudíž pokud otevřeme clonu kvůli nízké hladině osvětlení, tak si zase můžeme zadělat na problém s rozostřenými fotkami - kvůli příliš malé hloubce ostrosti. Řešením je potom zvolit kompromis mezi vysokou citlivostí ISO, časem expozice na hranici udržitelnosti a středně nízkým clonovým číslem. Tak například místo ISO 800, f/1.8 a 1/100 sec. použiji kombinaci ISO 1000, f/2.5 a 1/60 sec. Expozičně bude výsledek stejný, ale dosáhnu mírně větší hloubky ostrosti.

Tip: Jestliže se dostanu do situace, kdy potřebuji clonit hodně (chci vysokou hloubku ostrosti) a zároveň je málo světla, bude rozhodně jistější použít stativ. Proto se při focení krajiny používá v drtivé většině případů stativ.

Praktické příklady

Jak nastavit clonu při focení různých situací? Máme pro vás stručný seznam doporučených clonových čísel při focení konkrétních scén. Berte prosím tento seznam jenom jako hrubý přehled, konkrétní hodnoty záleží na použitém objektivu, záměru fotografa a samozřejmě i množství světla.

• Krajina: vysoká clonová čísla f/8, f/11, f/16.
• Portrét: nízká clonová čísla f/1.8, f/2,8.
• Portrét skupiny lidí f/4, f/5.6.
• Portrét v ateliéru: vyšší clonová čísla f/8.
• Děti a zvířata v pohybu: raději mírně vyšší f/4, f/5.6.
• Abstrakce a zátiší: nízká clonová čísla f/2, f/2.8.
• Makro a detaily: raději mírně vyšší f/5.6, f/8.
• Sport: raději mírně vyšší f/4, f/5.6.
• Architektura a interiéry: vysoká clonová čísla f/8, f/11.

Shrnutí

Práce s clonovými čísly není jenom o hloubce ostrosti, ale i o technické kvalitě fotek. Nízká clonová čísla lze úspěšně použít při požadavku na malou hloubku ostrosti, tedy pěkně rozostřeného pozadí i popředí. Je ovšem potřeba počítat s tím, že kresba objektivu nebude stoprocentně ostrá a projeví se do jisté míry optické vady. Vysoká clonová čísla naopak použijeme tehdy, když požadujeme mít vše perfektně ostré, požadujeme vysokou úroveň obrazové kvality.

Jsou situace, kdy bychom si přáli, aby nízké clonové číslo znamenalo maximální rozostření (portrét venku). Ovšem jsou i chvíle, kdy bychom si přáli, aby to bylo naopak (focení pohybu v horším světle a problémy se správným zaostřením kvůli příliš malé hloubce ostrosti). Zákony optiky jsou ale neoblomné a je potřeba se s tím po svém vypořádat.

Co tedy vyplývá z dnešního článku? Clona je velmi zajímavý nástroj pro ovládání vzhledu fotek a zcela jistě stojí za to ji věnovat pozornost a naučit se ji ve svůj prospěch ovládat.

A na úplný závěr odkaz na video o cloně: www.youtube.com/watch?v=yWv7UluCAiI&feature=player_embedded