Fotíme Měsíc

Měsíc, náš nejbližší nebeský soused, je velice fotogenický objekt. Nabízí krátery na svém povrchu, střídající se fáze od úplňku až po velice tenké srpky a občas i nějaké to zatmění. A přitom fotit Měsíc je tak snadné. V dnešním dílu seriálu o focení noční oblohy se dozvíte, jakou techniku pro focení Měsíce ideálně použít, jak nejlépe fotoaparát nastavit a kdy vůbec Měsíc nejlépe fotit.

Vzdálenost Měsíce od Země se v průměru pohybuje kolem 384 000 kilometrů, což činí zhruba 60 zemských poloměrů. Díky této malé vzdálenosti (ano, z hlediska kosmických měřítek je to co by kamenem dohodil) je Měsíc ze Země pozorovatelný jako kotouč o úhlovém průměru zhruba půl stupně. Díky tomu lze Měsíc fotit běžnými fotoaparáty.

Čím fotit Měsíc

Pro fotografování Měsíce není potřeba žádné speciální vybavení. Postačí k tomu fotoaparát a ideálně i stativ.

Čím větší ohniskovou vzdálenost objektivu použijeme, tím více detailnější bude Měsíc na fotografii. V případě kompaktních fotoaparátů hovoříme o takzvaných ultrazoomech, u digitálních zrcadlovek lze doporučit teleobjektiv. Důležité je, aby objektiv dosahoval ohniskové vzdálenosti alespoň 100mm (ekvivalentně k 35mm filmu). Ideální pak je ohnisko pohybující se kolem 500-600mm.

Stativ sice není nutností, protože Měsíc je sám o sobě dostatečně jasný na to, aby expoziční časy byly udržitelné z ruky. Nicméně už z hlediska pohodlí a minimalizace roztřesení obrazu je lepší použít stativ. Pokud fotíme tenký srpek Měsíce, je stativ dokonce nutností.

Různé podoby Měsíce, kdy jej fotit

Měsíc mění na obloze neustále svůj vzhled. Někdy jej můžeme spatřit jako úzký srpek, jindy nás okouzlí bílý, jasně svítící úplněk. Jednoznačně nelze říci, kdy je nejlepší fotografovat Měsíc. Kromě novu jej lze fotografovat kdykoliv, ovšem s různými výsledky. Fotky Měsíce se budou odlišovat podle denní doby a fáze, ve které se Měsíc nachází.

Názvy pro čtyři hlavní fáze Měsíce jsou:

• Nov – Měsíc není vidět, neboť Slunce svítí na jeho odvrácenou stranu (Měsíc se nachází zhruba mezi Sluncem a Zemí).
• První čtvrť – v této fázi spatříme na obloze Měsíc ve tvaru velkého písmene D (pro lepší zapamatování se říká, že Měsíc dorůstá, jelikož směřuje od novu k úplňku).
• Úplněk - lze vidět i fotit celý měsíční kotouč.
• Poslední čtvrť – v této fázi dosahuje Měsíc tvaru zhruba velkého písmene C (pro lepší zapamatování se lidově říká, že Měsíc couvá, jelikož směřuje od úplňku k novu).

Všechny tyto fáze se vystřídají v průběhu takzvaného synodického měsíce, který trvá zhruba 29,5 dne. Měsíc vypadá v každé fázi na obloze jinak a jelikož je tato změna vzhledu spojena i s celkovou jasností Měsíce, nelze Měsíc fotografovat při stále stejném nastavení fotoaparátu.

Tip: Užitečné je orientovat se ve fázích Měsíce už proto, že například v novu Měsíc opravdu nelze vyfotografovat (pokud tedy nedojde k zatmění Slunce, kdy by bylo možné vyfotografovat siluetu Měsíce).

V jakou denní dobu je vhodné fotografovat Měsíc? Odpověď na tuto otázku je vcelku jednoznačná a stručná – v noci. Je tomu tak proto, že v noci nastává největší kontrast mezi Měsícem a pozadím. Samozřejmě Měsíc lze fotografovat i přes den, ale v takovém případě nelze dosáhnout tak dobrého kontrastu, jako při fotografování pozdě večer, k ránu nebo v noci.

Vlevo: Měsíc vyfotografovaný ve dne nevypadá špatně, ale poskytuje malý kontrast (expozice 1/640 sec., f/5, ISO 160). Vpravo: Měsíc vyfotografovaný v noci poskytuje více kontrastu, díky čemuž vypadá na fotografiích lépe (expozice 1/160 sec., f/5, ISO 100)

Kdy je z hlediska fáze vhodné fotografovat Měsíc? Odpověď na tuto otázkou již není jednoduchá. Budeme-li fotografovat Měsíc při úplňku, bude na fotografii vypadat velmi působivě, ale nedočkáme se příliš mnoha viditelných kráterů. Naopak budeme-li fotografovat Měsíc v první nebo poslední čtvrti, bude na fotografii mnoho velmi plastických (prostorových) kráterů, a to především na pomezí osvětlené a tmavé části Měsíce.

Vpravo: Měsíc ve fázi kolem čtvrti nabízí působivý pohled na krátery – ty se jeví více prostorové díky bočnímu nasvícení

Tip: V úplňku se nedočkáme viditelných kráterů proto, že Slunce svítí na Měsíc přímo, za našimi zády, tedy zhruba ze stejné strany, jako se díváme my. Světlo tak na Měsíc (z našeho pohledu) dopadá přímo, tudíž nevytváří příliš znatelné stíny. Měsíc tak vypadá plochý a hladký.

Jak nastavit fotoaparát

Fotografování Měsíce je velmi snadné, avšak přináší s sebou jedno riziko. Tím je velmi vysoký kontrast mezi jasností měsíčního kotouče a tmavé oblohy na pozadí. Automatika fotoaparátu může být kvůli tomu nepřesná a bude někdy doporučovat nevhodné expoziční nastavení.

Lze to ale velmi snadno vyřešit použitím bodového měření expozice. Pokud umístíme Měsíc doprostřed hledáčku (displeje), bude automatika měřit expozici přesně na měsíční kotouč. Při použití bodového měření expozice se ještě vyplatí nastavit kompenzaci expozice o jeden krok či dva do kladných hodnot (aby Měsíc nebyl zcela šedivý).

Ostatní parametry nastavte takto:

• Rozlišení nejvyšší a kvalita nejlepší.
• Vyvážení bílé na automatiku.
• Citlivost ISO co nejmenší (kvůli případnému šumu).
• Ostření automatické (autofokus obvykle funguje bez problémů).
• V režimu Priorita clony raději vyšší clonová čísla (pokud to časy expozice dovolí).

Časy expozice se budou podstatně lišit dle aktuální fáze Měsíce, proto nemá smysl udávat konkrétní vhodné údaje – jisté ovšem je, že řádově se bude čas expozice pohybovat v rozmezí desetin (úzký srpek) až setin sekundy (čtvrti až úplněk).

Vlevo: Ostrý, ale přesvětlený Měsíc – příčinou je nesprávný expoziční čas (1/120 sec., f/10, ISO 100). Vpravo: Ostrý a zároveň dobře exponovaný Měsíc (1/200 sec., f/10, ISO 100).

Tip: Pokud jsou časy závěrky krátké (setiny sekundy), můžeme si dovolit v režimu priorita clony více přiclonit, čímž se zlepší kresba objektivu i ostrost snímku.

Při focení Měsíce je důležité pomocí kompenzace expozice velice jemně nastavit expozici tak, aby nedošlo k přepalům. To lze velmi snadno kontrolovat pomocí histogramu.

Jak fotit zatmění Měsíce?

Zatmění Měsíce je jev, kdy se planeta Země dostane do takové pozice mezi náš přirozený satelit a Slunce, že jej sama sebou zastíní. Oproti častějšímu zatmění Slunce má tu výhodu, že jeho pozorování nemůže poškodit váš zrak ani fotoaparát.

 
Zatmění Měsíce v celé jeho kráse

Co budu na focení potřebovat?

Důležité jsou jen dvě věci – jakýkoliv fotoaparát a místo, kam jej můžete postavit během focení, v lepším případě pak samozřejmě stativ. Pokud se nechcete spokojit s širokoúhlým snímkem, na němž se bude titěrný Měsíček krčit v nekonečné ploše oblohy, budete muset využít buď ultrazoomový kompakt s alespoň desetinásobným přiblížením, anebo zrcadlovku vybavenou objektivem s dostatečně dlouhým ohniskem. Jen s takovou výbavou máte šanci pořídit snímky, na nichž bude možné rozlišit i detaily měsíčního povrchu.

Pro vaši bližší představu – plochu políčka 35mm filmu, respektive plochu full-frame senzoru, Měsíc zaplní teprve při ohnisku delším než 2000 mm. Na druhou stranu, díky vysokému rozlišení dnešních digitálních fotoaparátů vám mohou dostačovat běžné zoomové objektivy s delším koncem na 135 nebo 270 mm. Dobře zaostřený a ve stabilní poloze vyfocený Měsíc bude možné z takového snímku vyříznout a ještě trochu vyzvětšovat softwarově s následným doostřením.

 
Úplné zatmění Měsíce v jeho dílčích fázích

Co mám nastavit na fotoaparátu?

Při použití jednodušších kompaktů deaktivujte blesk – váš fotoaparát by se v té tmě snažil na Měsíc doblýsknout skutečně zcela marně.

Pro majitele fotoaparátů s teleobjektivem, kteří se těší na skutečně zajímavý výsledek, zde máme postup rovnající se takřka sázce na jistotu:

• Postavte fotoaparát na stabilní stativ.
• Použijte objektiv s minimální ohniskovou vzdáleností 270 mm, přepněte jej do manuálního režimu a ručně zaostřete na Měsíc.
• ISO nastavte na nejnižší možnou hodnotu (např. 100), aby ve snímcích nebyl výrazný šum.
• Zapněte poměrové měření, které zajistí, aby byl Měsíc v černé ploše oblohy správně exponován (pozor: použití poměrového měření má při focení Měsíce smysl právě a jen při jeho zatmění; v případě focení svítícího úplňku by byl povrch Měsíce při tomto postupu zcela přeexponován a vhodnější by bylo měření bodové).
• Nastavte clonu na hodnotu 8 až 11, aby objektiv scénu vykreslil co nejlépe.
• Poté vás čeká chvíle experimentování s hledáním správné doby expozice v závislosti na okolních podmínkách i na použitém ohnisku. Vyfoťte proto několik snímků, abyste zjistili, jaký čas nejlépe odpovídá vašemu nastavení clony a hodnoty ISO. Pravděpodobně to bude v rozmezí 1/100 až 1/500.
• Foťte na samospoušť – stačí dvouvteřinová – z toho důvodu, že při stisknutí spouště způsobíte nepatrný pohyb fotoaparátu, v jehož důsledku by byl váš snímek při použitém dlouhém ohnisku rozostřen. Použití samospouště zajistí, že ve chvíli exponování záběru bude fotoaparát zcela v klidu.
• O tom, že byste měli fotit nejlépe do RAWu, se zde snad rozepisovat nemusíme – kdo tento souborový formát umí používat, už beztak nijak jinak nefotí.

Převzato z Digiaréna.cz a Fotorádce.cz.