Práce s photoshopem - úprava fotografií a jak na to - doporučuji

O Photoshopu:
Adobe Photoshop je profesionálním nástrojem na úpravu digitálních fotografií či tvorbu grafiky. Skrývá téměř nezměrné množství možností a opravdu jen minimum lidí s ním dokáže naplno pracovat. Tvrzení „ovládám Photoshop“ už něco znamená a nemůže si ho dovolit říkat kde kdo. Program je to velice oblíbený a snaží se uživateli vyjít maximálně vstříc, skvělé jsou například plug-iny třetích stran. Mnohdy se jedná o prakticky plnohodnotné programy, které ale můžeme vyvolat přímo v nabídce Photoshopu a s výsledkem pak dále pracovat, aniž bychom museli mezi programy překlapávat.

O Photoshopu však koluje hodně pomluv. Většině lidí se okamžitě vybaví „ten program, kde novináři montují hlavy na zvířecí těla“ nebo jiné pikantní perly, a tudíž je to hned špatný a nemorální program. Málokdo už zauvažuje nad drzostí bulvárních pisálků. Hodně častá je i pomluva, že když umí člověk používat Photoshop, nemusí umět fotit. Však on ten Software za 24 tisíc udělá vše za vás, nejspíš i automaticky a ještě vám uvaří kafe Rovněž blbost. Pomůže vám dobrou fotografii dotáhnout přesně k vaší představě, dokáže odstranit některé neduhy techniky i menší chyby fotografa, ale patent na víno z vody drží zatím jedině a pouze církev

Já sám Photoshop používám už druhým rokem. Byl to můj první program pro editaci fotografíí, většinu základů jsem si pracně osahal sám a s pokročilými problémy mi pomohl profesionál Radim Bittner, kterému bych tímto rád poděkoval. A stále ještě zdaleka neovládám vše. I to je jedno z kouzel tohoto programu.

Vítá vás Photoshop, aneb základní obrazovka:
Základní obrazovka je hezky strukturovaná a graficky zpracovaná. Na hlavním panelu nahoře najdeme klasické karty, které známe už z prostředí produktů od Micro$oftu.


Základní obrazovka

Hlavní panel

- Soubor: Zde nalezneme technické záležitosti ohledně souboru jako takového. Můžeme vytvořit nový, uložit stávající, jsou zde ale i položky pro tvorbu panoramat či HDR.
- Úpravy: Zde jsou volby typu krok zpět, krok vpřed, možnosti jako vyjmout, kopírovat…
- Obraz: Nejvyužívanější karta při úpravě fotografií. Jednak můžeme nastavit režim barev (RGB, sRGB, počet barev 8bit, 16bit), upravovat velikost fotky či plátna, otáčet ji, ale především provádět detailní úpravy v světelnosti, vyvážení barev, saturaci a spousty dalšího.
- Vrstva: Zde jsou veškeré volby ohledně vrstev, jedněch z největších pomocníků při úpravě fotografií. Můžeme vkládat či odebírat vrstvy, uzamykat je atd.
- Vývěr: Tady jsou veškeré volby týkající se označování a výběru oblastí na fotografii.
- Filtr: Také hojně využívaná karta, kde jsou veškeré filtry, které můžeme na fotografii aplikovat. Zároveň zde nalezneme vlastní plug-iny.
- Okna: Umožňuje spravovat zobrazující se okna v pravé části obrazovky. Doporučuji mít zaškrtnuté vrstvy a navigátora, to je základ.

Panel nástrojů

V levé části je panel často používaných nástrojů. Levým kliknutím myši si požadovaný nástroj vybereme, pravým otevřeme rozšířenou nabídku - například nástroj laso má vícero režimů (magnetické, klasické, bodové).

Uživatelská okna

Uživatelským oknům je standardně věnovaná pravá část obrazovky. Jedná se o pomocníky, které si uživatel může zobrazit. Mezi ně patří navigátor, histogram, vrstvy, a další. Jednotlivá okna můžeme přidávat a odebírat pomocí karty okna na hlavním panelu. Doporučuji si je ukotvit k pravému okraji, ale samozřejmě s nimi lze libovolně pohybovat, sbalovat a rozbalovat je. Pokud budou někomu vyhovovat u okraje dolního, není problém. Mně jako majiteli širokoúhlého monitoru sedí standardní varianta.



Tolik pro dnešek k sběžnému seznámení s hlavní obrazovkou a pohybem v nabídkách. Všechny funkce budu rozebírat podrobněji v dalších článcích a budu se je snažit ukázat prakticky na příkladech. Pokud máte teď pocit, že ničemu nerozumíte, nevěste hlavu. K tomuto úvodu se budete nejspíš vracet jako k mapě, až přikročíme k dílčím funkcím

Nejprve spustíme Photoshop a zvolíme kartu soubor -> otevřít -> nalezneme a vybereme fotografii k úpravě. Rovněž stačí fotografii přetáhnout na ikonu Photoshopu na ploše a ona se sama načte. Pokud bychom chtěli malovat, zvolíme soubor -> nový -> a zvolíme parametry nového souboru, jako je rozlišení, režim barev a další.

V Photoshopu se nemusíme pohybovat pouze myší, funguje tu, stejně jako jinde, systém zkratek. U každé položky na hlavním panelu nalezneme její zkratku (pokud nějakou má). Tady je jen pro přehled výčet nejčastěji používaných:

krok zpět .................................. ctrl+alt+z
krok vpřed ................................ ctrl+shift+z
označit vše ................................ ctrl+a
kopírovat ...................................ctrl+c
vložit ........................................ ctrl+v
nový soubor .............................. ctrl+n
nová vrstva ............................... ctrl+shift+n
uložit ........................................ ctrl+s
uložit jako ................................. ctrl+shift+s
Nástroj lupa standardně přibližuje, s přidržením klávesy alt oddaluje

Oříznutí fotografie

Uživatelské oříznutí
Uživatelský ořez má oproti ořezu na poměr nespornou výhodu ve svojí jednoduchosti a uživatelově volnosti. Nejsme nijak omezeni výsledným poměrem stran a můžeme si zvolit libovolnou výseč, a tím vytvořit kompozici snímku šitou na míru. Problém může nastat akorát při tisku fotografie, kdy různá centra s automaty nabízejí standardní formáty za pár korun (3,4,5), kdežto fotografie bez standardního poměru stran jsou třeba za korun 30.

Jak tedy na to? Na panelu nástrojů vlevo klikneme na nástroj ořez, a přidržením levého tl. myši vybereme výslednou část snímku, kterou chceme získat po ořezu. Ten potvrdíme stisknutím enteru, či stornujeme pravé tl. myši -> zrušit. Před potvrzením lze s výsečí libovolně pracovat.


...Uživatelský ořez...

Ořez na poměr
Ořez na poměr se od toho uživatelského liší pouze minimálně. Jedinou věcí, kterou uděláme navíc, je výběr výsledného poměru na horní liště pod hlavním panelem (viz. obrázek). Jednotky cm se nemusíme vůbec obávat, výsledná fotografie půjde tisknout v jakýchkoliv rozměrech. Zbytek je už úplně stejný, jako v předchozím případě. Standardní formáty, které berou automaty v tiskařských centrech jsou například 11x9, 13x9, 10x15, 13x18.


...Ořez na poměr...

Pohyb s fotografií
Někdy může nastat situace, kdy bude potřeba s fotografií nějakým způsobem manipulovat. Ať už je to padající horizot, nebo kácející se budova, umět pohybovat s fotografií je nutnost.

Buď chceme manipulovat s celou fotografií...
Potom na hlavním panelu zvolíme kartu obraz -> otočení obrazu a vybereme si požadovanou položku. Je zde i horizontální (na šířku) či vertikální (na výšku) překlopení obrazu. Další variantou, a mnohem citlivější, je označení si celé fotografie (ctrl+a), klíknutí pravého tl. myši a zvolení Libovolné transformace. Nyní můžeme myší s obrazem libovolně pohybovat do stran, či obrazem otáčet (symbol ohnuté dvojšipky po najetí ven z oblasti). Pokud stiskneme znovu pravé tl. myši, vyvoláme dialogové okno, které nám nabídne to samé, co karta obraz -> otočení obrazu, plus ještě několik pokročilejších funkcí, jako je deformace, pokřivení, či zkosení. K jejich významu se vrátíme ještě později. Po dokončení operací stiskneme enter, čímž změny potvrdíme, a následně se zbavíme označení stisknutím pravého tl. myši -> odznačit.

Nebo chceme manipulovat jen s určitou částí...
Potom nabereme pomocí některého z nástrojů výběru (na panelu nástrojů vlevo) požadovanou oblast, a manipulujeme s ní stejně, jako v předchozím případě. Po dokončení operací potvrdíme stisknutím enteru, a oblast odznačíme pravým tl. myši -> odznačit.

Tonální úpravy, práce se světlem a kontrastem
Tyto úpravy nám pomáhají při ladění výsledného snímku. Můžeme zde odstranit špatné vyvážení barev na fotografii, upravit hladinu jasu či kontrastu, pracovat se světlem, používat barevné obrazové filtry atd. Veškeré položky se nacházejí pod kartou obraz na hlavním panelu -> Přizpůsobení


Obraz -> Přizpůsobení

Jas a kontrast
Zvýšením hladiny jasu na fotce dosáhneme jejího celkového zesvětlení, ale jak v tmavých, tak ve světlých odstínech. Pomocí tohoto nástroju můžeme snímek tedy zesvětlit, ovšem přeženeme-li to, bude výsledek vypadat "politý mlékem". Snížení hladiny jasu snímek celkově ztmavuje. Přeženeme-li to, změní se nám bílé odstíny v nepřirozeně šedivé.

Zvýšením hladiny kontrastu se stanou barvy kontrastnější, nenapadá mě české synonimum, však víte, co to kontrast je. Jednotlivé odstíny barev se od sebe budou více lišit, tzn. zelená barva se žlutým nádechem se po zvýšení kontrastu stane čistě zelenou. Tím odstraníme mdlé barvy a zašedlost snímku, zároveň však snižujeme jeho světlost. Když to přeženeme, tmavé odstíny se promění na čistě černé podpaly a světlé na čistě bílé přepaly. Snížení hladiny kontrastu se hodí v situacích, kdy jsou barvy hodně ostré, a chceme je zjemnit. Přílišné snížení může způsobit zašedlost fotografie.


Úprava jasu a kontrastu

Korekce expozice, posun, korekce gammy

Tato nastavení nelezneme pod položkou Expozice...

Expozice je proces vystavení světla dopadajícího na seznzor fotoaparátu. Měří se v EV (hodnota expozice), kdy vyšší znamená více světla, nižší méně světla. Expozici si volíme už při pořizování fotografie a tím ovlivňujeme sílu světla na ní. V editoru můžeme pomocí korekce expozice kočírovat světlo na fotce, nicméně kresbu fotografie zpětně nezlepšíme (přepaly či podpaly neodstraníme, k tomu je potřebné správně nastavit expozici už při focení).

Posun je posunutí všech odstínů na fotce k tmavším či světlejším. Je to velice citlivý ukazatel a při manipulaci s ním se pohybujeme v tisícinách jednotek.

Korekce gamma nám umožňuje ovlivňovat intenzitu gammy na fotce. Nižší gamma znamená tmavší odstíny, vyšší světlejší. Oba extrémy škodí, jeden přiliš ztmavuje, druhý vytváří zašedlost.


Korekce expozice, gammy a posun

Živost
Položka živost nám umožňuje upravovat živost a sytost jednotlivých barev. Zaměřuje se spíše na extrémní odstíny než na všechny. Živost zvyšuje vitalitu barev, barvy živější jsou projasněnější. Sytost je podobná, jen mnohem drastičtější. Sytější barva má blíže k extrému. Nažloutlá se stává skutečně žlutou apod. Na ilustračním obrázku jsem záměrně zvolil extrémní hodnoty, aby byl rozdíl vidět. Názorný odstrašující příklad, všeho s mírou!


Živost a sytost

Vyvážení barev
Vyvážení barev je zásadní položkou tonálních úprav. Pomocí tohoto nástroje můžete napravit uživatelskou či technickou chybu při volbě vyvážení bílé. Vyvážení bílé je důležitá položka v nastavení fotoaparátu a mělo by se s ní pracovat. Trochu jinak foťoaparát reaguje na barvy pokud je jasné počasí, trochu jinak pokud je zataženo a zcela jinak pokud fotíme v noci. Správnou volbou vyvážení bílé pomůžete fotoaparátu k správnému lazení barev. Například při slunečném počasí, kdy je hodně světla, má fotoaparát tendenci zářivou modrou oblohu hnát do jedovaté nazelenalé. Se správným vyvážením bílé na režim "Slunečno" tomu můžeme předejít. Zbytek je už na schopnostech přístroje.

Tady bych se rád odvolal konkrétně na schopnosti fotomobilů. Zvlášť Nokie mají ve zvyku značně přesycovat, proto může paradoxně nastat situace, že automatika je lepší, než ručně vybraný režim. Nicméně s kvalitním digálem se vám toto nestane.

Teď už k samotné manipulaci s položkou. Barvy vyvažujeme pomocí posuvníků, kdy je graficky znázorněno, jakou barvu do snímku naženeme posunutím packy vlevo, či vpravo. Důležitá je i položka Vyvážení tónů. To, že chceme nahnat světlounkou oblohu do modra ještě neznamená, že tam chceme dotlačit také stíny. Čili barvy vyvažujeme na třikrát. Nejprve v tmavých odstínech, potom ve středních a nakonec ve světlých. Nic víc k tomu není co dodat, chce to cit a chvilku cviku.

Mohu doporučit opravdu vyčerpávající článek na serveru fotografování.cz. Nejspíš jen pro nadšence, ale je to opravdu prvotřídní počtení, po čertech naučné!

Kód: Vybrat vše

https://www.fotografovani.cz/art/fozak_df/rom_color2.html

Vyvážení bílé

Černobílý a Odbarvit
Zatímco položka odbarvit převede snímek automaticky do odstínů šedi, volba Černobílý nám poskytne pokročilá nastavení. Obojí má výhody i nevýhody. Výhodou funkce Odbarvit je jednoduchost a rychlost. Na druhou stranu bude výsledek nejspíš zašedlý a bude nutno přitlačit na kontrast, či si pohrát s křivkou na histogramu (histogram zmíníme později). Oproti tomu funkce Černobílý je sice náročnější na nastavení, zato si můžeme dopodrobna nadefinovat, které odstíny barev na původním snímku budou po převodu tmavší, a které světlejší. Pokud odvedeme kvalitní práci, není další přidávání kontrastu třeba.

Zaměříme se tedy na položku Černobílý. Jak vidíme na ilustračním obrázku, k nastavení máme několik věcí. Buď můžeme zvolit cestu nejjednodušší a klikneme na tlačítko automaticky, tím pro nás ale ztrácí tato varianta na významu, protože jsme provedli to samé, co udělá položka Odbarvit. Pokud si netroufáme na přímé ruční nastavení, můžeme si nahoře vybrat jeden z předem nadefinovaných profilů. Troufalejší potom sáhnout po čistě manuální metodě, a pomocí posuvníků u jednotlivých barev si zvolí, jakou barvu převedou světleji, a jakou tmavěji. Můžeme využít i nabídky tónování zaškrtnutím políčka v dolní části dialogového okna. Potom už jen zvolíme barvu a jak intenzivně ji chceme na snímek nanést.


Černobílý

Fotografický filtr
Položka fotografický filtr (překvapivě ) slouží k nanášení klasických filtrů na fotku. Jedná se o digitální obdodu tohoto...



Pro upřesnění, tato položka nanáší pouze klasicky barevné filtry typu oteplovací, ochlazovací, případně vlastně nadefinovanou barvu. Polarizační ani Skylight filtr zde nenajdete. K těm pokročilým se dostaneme později ve formě plug-inů. Softwarový filtr svoji kvalitou na ty klasické sice zaostává, ale rozhodně se hodí do party.

Práce s touto položkou je snadná. Buď zvolíme předdefinovaný typ filtru, nebo použijeme vlastní barvu. Zvolíme výslednou intenzitu, a tím veškerá věda končí.


Fotografický filtr

Stíny a světla
Pomocí této funkce můžeme přidávat či ubírat stíny, nebo světlo. Není na tom nic složitého. Čím více zvýšíme posuvník u stínů, tím více je prosvětlíme, chcete-li potlačíme je. Stejné je to u světel. Čím více zvýšíme posuvník u světel, tím více je ztmavíme.

Za zmíňku určitě stojí i pokročilá nastavení pod zaškrtávacím políčkem "Více voleb". Ty umožňují přesněji definovat intenzitu světla a stínů, které chceme upravovat. Tuto položku nechám k volnému prozkoumání, nic složitého v ní nehledejte


Stíny a světla

Nahrazení barvy
Pomocí nástroje Nahradit barvu můžeme odstranit z fotografie zvolené odstíny barev, a nahradit je jinými. To se hodí především u mobilních fotografií, kde se často vyskytují nesmyslné barvy (asi není třeba hovořit o fialovém nádechu Nokií). V první fázi klikneme na kapátko (viz. screen) a vybereme z fotky odstín, kterého se chceme zbavit. V našem případě je to fialová. Na spodních posuvnících si vybereme barvu, za kterou ji chceme nahradit. Já si zvolil tmavě šedivou až černou. Poslední, co musíme udělat, je zvolit sílu nahrazování. Pomocí funkce neurčitost totiž nadefinujeme, kolik podobných odstínů tímto stylem přebarvíme. Čím bude hodnota nižší, tím méně odstínů fialové přeměníme, Photoshop půjde jen po pár nejpodobnějších odstínech. Čím bude hodnota vyšší, tím více odstínů fialové přeměníme, Photoshop nahradí i odstíny, které jsou k vybrané barvě vzdálenější. Že může mít tato funkce silný dopad na výslednou podobu snímu vidíme na screenu.


Nahradit barvu



Tímto bych uzavřel povídání o základní manipulaci s fotografiemi, nejlehčích tonálních úpravách vč. práce se světlem. Později se k tomuto tématu vrátíme podrobněji, a zmíníme několik dalších triků. Záměrně jsem vynechal práce s křivkou na histogramu, kde se dá paradoxně docílit většiny výše popsaných efektů, nicméně považuju za vhodné se o těchto úpravách dříve něco dozvědět, než je budeme centralizovat.

Označování oblastí

Určité oblasti fotografie označujeme ve chvílích, kdy s nimi chceme pracovat odděleně od zbytku. Pro co největší zjednodušení jsem vybral snímek s desetikorunovou mincí, kde je hlavní objekt od zbytku hezky přirozeně oddělen hloubkou ostrosti. V praxi však můžeme počítat s mnohem náročnějšími situacemi. Nejhorší je jednoznačně označování lidí. Takové vlasy dají pořádně zabrat a kolikrát se jedná o práci na hodinu a víc s ne zrovna jistým stoprocentním výsledkem. Metod existuje několik a každá je vhodná pro trochu jinou situaci.

Nástroj kouzelná hůlka
Nástroj kouzelná hůlka si nejvíce oblíbí klasičtí uživatelé PC, kteří primárně využívají myš či touchpad notebooku. Jedná se o nejautomatičtější systém označování, v praxi často i nejrychlejší.

K použití. Na panelu nástrojů vlevo zvolíme nástroj kouzelná hůlka. Jak je znázorněno na screenshotu, symbol hůlky s "+" je určen k označování, kdežto symbol "-" slouží k odznačování. Namístě je rozkliknutí pokročilejších voleb (viz. obrázek, červené zvýraznění), kde si nastavíme především průměr. Čím bude průměr větší, tím větší bude i označená oblast. S velkým objektem, jako je naše mince, se určitě nebudeme zbytečně babrat a tak můžeme sáhnout po větším průměru. Pokud by se jednalo o fotku nabitou detaily, určitě zvolíme průměr menší. Dále je tu položka tvrdost, která nastavuje citlivost na zachycení hrany. Čím nižší bude tato hodnota, tím více "hranic a přechodů" při nabírání přejdeme, a tím větší kus také nabereme. Nastavíme-li tvrdost vysokou, bude kouzelná hůlka citlivá na přechody barev či světla na fotce a nabíraná oblast se o ně snázeji zarazí. Samotné nabírání provádíme držením levého tlačítka myši a kreslením po zvolené oblasti. Ve chvíli, kdy máme kostru hotovou, můžeme začít ladit detaily. Tady jistě upřednostníte prosté klikání a přidávání po špetkách. Pokud uděláme přešlap, není problém ho napravit pomocí druhé hůlky se znaménkem "-".


Nástroj kouzelná hůlka

Nástroj Laso, Magnetické laso a Mnohoúhelník
Dalším způsobem, jak označit určitou oblast, je využít jednoho ze tří druhů lasa. Na panelu nástrojů v levé části obrazovky klikneme pravým. tl. myši na nástroj laso (viz. screenshot), a vybereme si požadovaný režim...

- Laso
Klasické laso využijí především majitelé Tablet PC. Označování spočívá v obkreslování požadované oblasti, v našem případě mince. Tento způsob je čistě manuální a Photoshop vám s obkreslováním nikterak nepomáhá. Nutné je kruh uzavřít a skončit na stejném místě, kde jste začali. Photoshop vám v této fázi zobrazí u kurzoru malý symbol kolečka, čímž vám dává najevo, že už můžete stisk levého tl. myši uvolnit. S využitím myši se jedná o nadlidský výkon, s dobrým touchpadem o zbytečnou práci, kdežto s Tablet PC o skutečnou radost, protože můžete přesně a detailně obkreslit danou oblast. Tato metoda je hodně závislá na vybavení a umu.

- Magnetické laso
Magnetické laso pracuje na podobném principu, jako to klasické, pouze je zčásti zautomatizováno. Rovněž obkreslujete požadovanou oblast myší při stlačeném levém tl., ale Photoshop sám hledá přechody světla a barev, a tak se laso zachytává o okraje a hrany. To je v praxi velký pomocník, díky kterému se magnetické laso dá použít i s klasickou myší.

- Nástroj mnohoúhelník
Mnohoúhelník se od lasa lyší v jednom podstatném detailu. Nic nemalujete, pouze stanovujete jednotlivé body v útvaru. Hodí se proto na převážně hranaté či pravidelné předměty. Obkreslit naši desetikorunovou minci pomocí nástroje mnohoúhelník by představovalo čistá muka. Jeho výhodou je, že není nikterak limitován kvalitou myši či vaším umem.


Lasa a mnohoúhelník

Úvod do práce s vrstvami

Jak označit určitou oblast jsme si už ukázali. Teď ji ještě musíme reálně oddělit od zbytku, a právě k tomu využijeme vrstvy. Princip vrstev v Photoshopu spočívá v tom, že na výsledné fotce můžeme mít několik objektů, které se jeví jako ucelený obraz, ale díky jejich rozmístění do jednotlivých vrstev s nimi můžeme pracovat odděleně. My budeme pokračovat dál s naší desetikorunovou mincí, kterou hned v prvním kroku naneseme do nové vrstvy. Co tím získáme? To, co už jsem naznačil výš. Můžeme pracovat s mincí, aniž by se úpravy na ní jakkoliv promítaly do jejího okolí a naopak. V pokročilejší editaci se vrstvy používají v souvislosti s nanášením filtrů, importem textur, prací s průhledností atd.

Pokud si budeme chtít projekt uložit, postupujeme následovně. Karta Soubor -> Uložit jako a vybrat koncovku PSD. Výsledný soubor bude sice velký (kolem 50 MB), nicméně si zachová i veškeré údaje o vrstvách, je to zkrátka uložení projektu. Kdežto běžný formát JPEG by mi všechny vrstvy sloučil do jedné a uložil soubor jako čistý obrázek. Po jeho otevření v Photoshopu bych již nemohl manipulovat s vrstvami, které jsem si původně vytvořil. JPEG se proto hodí pro ukládání výsledných fotografií, na kterých už nechci nic měnit.

Vložení nové vrstvy
Jak vidíme na přiloženém screenshotu, na kartě vrstvy na hlavním panelu zvolíme položku nová -> vrstva. Tím vyvoláme dialogové okno, které nám umožní zadat název nové vrstvy. Vyplnit ho můžeme, ale nemusíme - slouží jen pro naši přehlednost a pokud se vám takto nahromadí vrstev třeba 20, je dobré mít k nim popisky. Po potvrezní tlačítkem ok se nám objeví dole v okně vrstvy. Tím je fáze 1 hotova, podařilo se nám vytvořit novou vrstvu, která je prozatím prázdná.


Nová vrstva

Ve chvíli, kdy máme na fotce několik vrstev, musíme brát ohed na to, ve které stojíme. Naše vrstva pojmenovaná "Mince" je zatím prádzná. Postavíme se proto kurzorem na vrstvu původní (vpravo v okně vrstvy), kde máme označenou minci a zvolíme ctrl+c. Tím ji nabereme do schránky. Teď myší překlikneme na vrstvu "Mince" a zvolíme ctrl+v. Tím jsme minci úspěšně nakopírovali do nové vrstvy a už nám nic nebrání pracovat s ní separovaně od pozadí

Na tomto screenshotu je názorně vidět výhoda práce s vrstvami. Minci jsem nablýskal, ale s pozadím se vůbec nic nestalo. Z vrstvy "Mince" jsem po úpravě jednu její půlku vymazal, a díky tomu na minci vidíme z půlky původní obraz ze spodní vrstvy, a z druhé půlky obraz nablýskané mince z vrstvy horní.


Mince z půlky nablýskaná

Redukce šumu

Šum (anglicky noise) je na fotografiích většinou nežádoucí a v úpravách se ho snažíme zredukovat na minimum. Šum se nám do fotek dostává několika způsoby. Na vině může být vysoké ISO při pořizování fotografie, které ještě v kombinaci se špatnými světelnými podmínkami vytváří šum dvojnásob. U mobilů a kompaktních digitálů je navině také malá fyzická velikost zabudovaného čipu, po kterém výrobce většinou chce kreslit příliš vysoké rozlišení. V souvislosti s Nokiemi je na místě zmínit jejich neschopnost při focení oblohy. Právě obloha focená Nokiemi šumí absolutně abnormálně, a to i oproti zbytku snímku. Díky tomu, že už umíme pracovat s vrstvami, budete umět odšumit nejen celou fotku, ale také pouze některé části. To je v praxi často nezbytné. Při odšumování mějte ale na paměti, že tím mizí z fotografie detaily. Přílišené odšumení může vyvolat posterizaci (postarizace je zredukování počtu odstínů. Např. obloha před odšumením obsahovala na tisíc odstínů modré barvy, po silném odšumení jich obsahuje třeba pouze 20, a tím vzniknou viditelné přechody a fleky). Někdy je lepší nechat na fotce šum i s detaily, než mít fotku sice hladkou, ale zato rozplizlou. Hranici únosnosti nechť si stanoví každý sám, z mojí strany pouze rada, šum redukujte s mírou Jen pro pořádek, existují i odšumovací plug-iny, konkrétně Nik Dfine 2.0 je skutečně třída a později bych se mu rád také chvilku věnoval. Způsoby, které tu teď popíšu, jsou v základní verzi Photoshopu a není třeba kvůli nim nic doinstalovávat.

Přejděme k samotnému postupu. Pro redukci šumu zvolíme na hlavním panelu kartu Filtr -> Šum -> Požadovaná metoda.


Filtry pro odstranění šumu

Metoda Potlačit šum
Metodu potlačení šumu použijeme v případě, že fotka šumí jen trochu. K nastavení mámě několik hodnot. Nejprve sílu odšumení, dále je tu položka zachovat detaily. Čím více posuvník zvýšíme, tím více detailů zachováme, ale tím více šumu na fotografii zůstane. Položka Redukovat barevný šum slouží k potlačení rozdílných barev tvořících šum (tohle je záliba Nokií, přidávat na modrou oblohu fialový šum). Poslední posuvník s názvem Zostřit detaily brousí veškeré hrany, a je tedy jakýmsi protichůdným faktorem k posuvníku Zachovat detaily. Díky němu můžeme detaily zredukovat o trochu více, ale zázraky nečekejte. Pokud zaškrtneme pokročilá nastavení, můžeme fotografii odšumovat po kanálech (červená, zelená, modrá). Zaškrtávací políčko Odstrait JPEG artefakty se snaží odstranit fleky, které vznikají při JPEG kompresi. Nicméně bych s touto funkcí nakládal opatrně, kolikrát odstraní i detaily, které by vůbec nemusela.

Na přiloženém Screenshotu vidíte vlevo oblast, kde byl šum oproti originálu zredukovát, ale jen trochu, aby v mracích zůstaly zachovány detaily. Vpravo naopak vidíte silné odšumení, kde jsme sice získali fotku hladkou, ale s posterizací. Z mraků se zcela vytratily detaily, což podle mě není ideální řešení. Jak jsem naznačil výše, chce to najít kompromis mezi odstraněním šumu a zachováním detailů.


Redukce šumu ve výsledku

Funkce Prach a škrábance
Funkce pro odstranění prachu a škrábanců je už o poznání silnější, a proto neklade takový důraz na nastavování detailů. Všeho všudy můžeme nastavit pouze poloměr a práh. Čím větší poloměr bude, tím silnější bude výsledná redukce šumu. Naopak je to s hodnotou prahu. Čím bude nižší, tím silnější odšumení bude.

Na přiloženém screenshotu jsem odšumoval pouze lokálně, konkrétně oblohu. Ta šuměla hodně a proto si žádala silný zásah. Příliš silný na to, abych ho použil i na spodní část fotky, kde by mi silně potlačoval detaily a s trochou nadsázky by mi udělal z dlažby asfalt Tady vidíte, jak šikovnou věcí vrstvy jsou. Obloha po odšumení může působit lehce flekatě, to je ale způsobeno 25% přiblížením. Fotka má totiž 10 MPX, pokud se zadíváte na přiblížené výseče, uvidíte, co se skutečně po odšumení stalo.


Prach a škrábance

Metoda Medián
Medián je nejsilnější a nejdrastičtější, co se redukce šumu týče. Bereme ho pouze na ty nejzašuměnější místa, kde po výsledku neočekáváme žádné detaily. Hodí se například na odšumení mobilem zkažené oblohy, která je čistě azurová a bez mraků - jinými slovy, nečekáme na ní žádné detaily, naopak žádáme její hladkost.

K nastavování tady není moc co, pouze poloměr. Čím vyšší, tím většího vyhlazení dosáhneme. Že je tato metoda opravdu nejsilnější dokládá i přiložený screenshot. Co dokázal udělat s původní oblohou je vidět na první pohled. Pokud bych chtěl fotografii skutečně upravit, rozhodně bych pracoval s oblohou a spodní částí zvlášť, přes vrstvy.


Medián

Metoda rozmazání
Metoda rozmazání se k redukci šumu hodí ze všech způsobů nejméně. Nicméně má i jednu nespornou výhodu. Odšumení provádíme v reálném čase a můžeme mezi jednotlivými oblastmi kličkovat. To se může hodit například pro zašuměnou oblohu, na které je ale plno mraků. Neradi bychom, aby se nám z nich vytratila kresba, přitom prosvítající modrá obloha neúnosně šumí. Mohli bychom se jistě přes některou funkci výběru řádně patlat s nabráním oblohy a následně bychom uplatnili některou z předešlých metod odšumení. V praxi mi ale mnohem efektivnější a jednodušší přijde právě rozmazání.

Na panelu nástrojů vlevo zvolíme rozmazání. Na horní listě pod hlavním panelem se zaměříme na další nastavení. Režim normální ve většině případů ponecháme, nicméně zbytek klidně můžete prozkoumat. Klíčová je Stopa, kde nastavíme velikost kurzoru, kterým budeme fotografii vyhlazovat. Nepřehlédněte ani položku síla. Na odšumení doporučuji hodnotu od 20-50 %, záleží na množství šumu na fotce. Plná 100 % palba by mohla fotografii nadměrně upatlat, hodnoty pod 20 by zase nemusely způsobit nic. Třeba na lidské obličeje bych neváhal použít i míň, než právě 20 %, vše záleží na konkrétní situaci a záměru. Nyní už nám nic nebrání stisknutí levého tl. myši a v kroužení po oblastech určených k lokálním odšumení.


Rozostření



Tímto jsme se posunuli zase o kus dál. Nyní už zvládáme práci s objekty na fotce, umíme je rozházet do vrstev a dokážeme se zbavit šumu na fotografii. Pokud se kýžené výsledky nedostaví ihned, nezoufejte. Chce to chvilku cviku, já o svých výtvorech také často pochybuji a případně je konzultuji s ostatními. Nicméně pokud jste si následující řádky přečetli a pochopili je, jste na dobré cestě. Držím palce

Jistě jste se už setkali s problémem, kdy je na fotografii něco navíc. Něco, co byste na fotografii raději neviděli, ale nelze s tím fyzicky nic udělat (zaparkované auto, větev přicházející odnikud, všudypřítomní chodci...). Ty nezle z fotografie doslovně vymazat, protože by po nich zbyla bílá díra, ale můžeme je přemazat. K tomu nám slouží klonovací a retušovací nástroje.

Klonování
Klonování je jeden ze způsobů, jak přemazat část fotky částí jinou. K tomu v Photoshopu slouží plně manuální nástroj Klonovací razítko. Vše je založeno na výběru zdrojové oblasti a následné aplikaci.

V první fázi musíme najít zdrojovou oblast. Je to místo na fotce, které by teoreticky šlo dosadit na místo problematického předmětu. Prakticky - pokud mi do oblohy ční větev, která přichází do snímků z boku "odnikud", za zdrojovou oblast zvolím oblohu -> větev přemažu oblohou. Samotný výběr provedu přidržením klávesy alt a klikem levého tl. myši na oblast, kterou chci zvolit za zdrojovou.

Ve druhé fázi přijde na řadu klonování. Najedu na postiženou oblast a již bez altu levým tl. myši maluji přes objekt, který chci dostat pryč. Jak z výchozího bodu pohybuji myší po postižené oblasti, stejně tak se z výchozího bohu pohybuje kurzor po zdrojové oblasti, ze které čerpá. Není to nic složitého, jen to chce trochu citu a hlavně cviku, brzy to dostanete do ruky.

Tím se dostáváme k výsledku. Při použití samotného klonovacího razítka bude výsledek pravděpodobně poněkud zubatý, a bude nutné ho vyhladit. K tomu se dobře hodí retušovací štětec, který si vysvětlíme níž.

Retušování
Retušování má s klonováním mnoho společného. Stejně jako u Klonování přemazávám určitou oblast snímku jinou částí, nicméně zde mi už zasahuje do práce Photoshop. Ten se snaží zahlazovat ostré přechody, které mi mohou vzniknout po klonování. Osobně považuji za nejlepší oblast nejprve přemalovat klonovacím razítkem, a retušovacím štětcem celou zónu zahladit. Retušovací štětec sám o sobě má nepříjemnou vlastnost, že může chytit nádech nějaké bližší části, a přemalovanou partii tak zcela nesmyslně zesvětlit, nebo ztmavit. Proto doporučuji používat právě klonovací razítko a retušovací štetec si nechat až na druhou vlnu, kdy s ním jenom maskuji kostrbatost klonovacího razítka. Nicméně to není pravidlo, záleží až na konkrétní fotografii, jak se jednotlivé nástroje zachovají.

Teď už k postupu. Na panelu nástrojů vlevo klikneme pravým tl. myši na jeden z retušovacích nástrojů a tím se nám otevře nabídka výběru. Máme možnosti:

Bodový retušovací štětec, který se (jak už z názvu vyplývá) hodí na retušování malých částí. Je zcela automatický, nemusíme (ale můžeme) vybírat zdrojovou oblast. Photoshop se pokusí na základě okolí sám chybějící pixely domyslet. Což se mu občas povede, a občas také ne. Záleží na složitosti a rozmanitosti fotografie, a také na velikosti retušované zóny.

Oproti tomu Retušovací štětec v klasické podobě už na vybrání zdrojové oblasti trvá, a proto má také větší předpoklady na úspěch. K výběru zdrojové oblasti se opět používá klávesa alt v kombinaci s levým tl. myši.

Nástroj záplata je z celého systému tak trochu unikát. Fyzicky pracuje na stejném principu, jako retušovací štětec, jen se lyší stylem výběru. Nejprve myší obkreslíme postiženou oblasti, čili tu oblast, kterou chceme předělat. Potom klikneme do oblasti levým tl. myši a přidržíme -> teď s ní můžeme pohybovat po fotografii. Přesuneme ji na část, kterou chceme tu postiženou nahradit (v reálném čase se zobrazuje náhled) a uvolněním stisku levého tl. myši výběr potvrdíme. Tento nástroj se rovněž snaží co nejvíce zjemnit přechody a v praxi se dá slušně využít. Záleží, co vám bude vyhovovat.

Navrch sem patří ještě nástroj červené oči, který je ale tak trochu z trochu jiného soudku. U něj stačí pouze oči obkreslit, a o zbytek se postará automatika.

A teď trocha názorné praxe


Snímek před retušem



Snímek po retuši



A to je z té klonovací vědy vše Není to nic složitého, jen jak říkám, je to o cviku. Samozřejmě, že se s retušovacími a klonovacími nástroji dá vyřádit při složitějších úpravách ještě víc, ale princip zůstává pořád stejný. Tak hurá zkoušet

Průsvitnost vrstev

Průsvitnost vrstev se nám může často hodit. Větsinou se používá pro jemnější lazení detailů, kdy na původní vrstvu naneseme například novou vrstvu s nějakým efektem, a chceme ladit jeho intenzitu. Nastavováním větší průsvitnosti nové vrstvy ubíráme v živém náhledu na efektu, nebo naopak přidáváme. Hojně se tedy využívá při práci s různými filtry.

Nejprve si musíme novou vrstvu vložit, jak na to už víme z předchozích článků. Do té potom umístíme co chceme a upravíme jak chceme. V našem případu jsem vložil ten samý podklad a následně na něj aplikoval skylight filtr v mém oblíbeném pluginu (Color efex). Následuje dvojklik na novou vrstvu v okně s vrstvami, čímž vyvolám okno "styl vrstvy" (neklikejte přímo na text, tím si vrstvu přejmenujete). Pak už si jen na posuvníku "Krytí" nastavuji, jak moc se budou vrstvy vzájemně prolínat. Takto lze nastavovat průsvitnost u kolika vrstev chceme, nemusíme se nontě omezit pouze na 2.

Je zde prostor i k experimetnaci, například nanesení nové vrstvy v černobílém provedení s 50% průsvitností, k tomu trocha šumu, a máme tu drsně a ponuře vyhlížející výsledek. Takto se dá složit prakticky jakýkoliv filt, většinou se ale jedná o zdlouhavý a namáhavý postup, a proto dá většina určitě přednost automatickým pluginům, které spousty přednastavených filtrů už obsahují. Nevýhodou je samozřejmě cena.


Prolnutí vrstev

Další možnosti dialogového okna Styl vrstvy

Jak jsme na předchozím screenu viděli, záměrně jsem vlevo označil okno "styly". V této nabídce totiž můžu nastavit mnohem víc, než jen průsvitnost jednostlivých vrstev.

Vržený stín, vnitřní stín, vnější záři a vnitřní záři použijí především grafici. Tyto položky si projděte sami, na žádnou záludnost byste narazit neměli. Daly by se hojně využít například při tvorbě grafiky pro web.

Textura je pro nás už ale zajímavější. Pomocí této položky můžeme nanést jednu z přednastavených textur do snímku. K nastavení máme její velikost, alias přiblížení a hloubku, jinými slovy míru zvrásnění. Texturu zvolíme tak, že klikneme na její náhled, a tím otevřeme okno s dalšími texturami. Pokud by nám žádná z vystavených nevyhovovala, všimene si malé šipky v pravé části. Po jejím rozkliknutí dostaneme na výběr další várky textur, jako jsou např. přírodní vzorky, kamenné vzorky etc. V souvislosti s nanášením textur je dobré používat i možnosti proluní vrstev. Málokdy chceme nanést texturu v plné síle. Čeho lze dosáhnout vidíte na ilustračním fotu s ježkem v kleci.


Textura

Překrytí vzorkem je obdobou textury, jen pracuje na jiném principu, a tak se i jinak projevuje. Místo, aby texturou zvrásnil původní podklad, nanese texturu nad snímek, tudíž se podklad s texturou nijak neovlivňují. Zbytek je stejný, jako u textur. A pokud by vám výběr vzorků nestačil, můžete si obstarat svůj vlastní. Nafotit v přírodě, na technice, kdekoliv. Fotku s texturou poté naneste jako novou vrstvu, a zvolte příslušnou průsvitnost. Výsledný efekt je obdobný

Překrytí přechodem lze využít při tvorbě přechodových filtrů. Prakticky, máme například vybledlou oblohu. Označíme tedy oblohu, naneseme ji do nové vrstvy, a na tu vložíme barevný přechod. Od tmavě modré nahoře, po světle modrou dole. Samozřejmě nastavíme příslušné prolnutí s původní vrstvou, aby přechod působil přirozeněji. Tím vybledlou oblohu zkrášlíme a přidáme jí na půvabu. Mnohem rychlejší a pohodlnější je využít některého z pluginů, např. Color Efexu, ale to jsou další peníze navrch, a proto považuji za správné zmínit i variantu čistě přes Photoshop. Na výše zmíněný plugin se v budoucnu také podíváme.


Předhodový filtr

Položku Vytáhnout jsem použil například pro zvýraznění textu v prvním screenshotu tohoto článku. Opět najde větší uplatnění u grafiky, než při úpravě fotografií.

Panoramatické snímky

Už dříve jsem na fóru popsal, jak jednoduše vytvořit panoramatický snímek pomocí Panorama makeru od Arcsoftu. Automaticky montovat panoramata umí i Photoshop, ovšem co do možností je poněkud chudší. Původně to ani neuměl, k této možnosti se přišlo až v pozdějších verzích formou záplaty. Pokud jste si zvykli na Panorama maker od Arcsoftu, nemáte důvod ho měnit. Jestliže ale zastáváte názor, že je lepší mít vše pod jednou střechou, určitě postupem přes Photoshop nepohrdnete.

Na kartě soubor zvolíme automaticky a smontovat snímky (v anglickém originálu Photomerge)


Panorama 1

Následně vybereme fotky ke smontování a příslušnou metodu. Nejčastější je Cylindrická, která nijak nedeformuje perspektivu. Perspektiva se občas hodí u snímků, kde je právě na perspektivu kladen důraz, nicméně má Photoshop ve zvyku hodně přehánět. Automatika většinou volí mezi Cylindrikou a Perspektivou. Ani bych vám ji snad nedoporučoval používat. Zbytek nechám k vlonému prozkoumání, ilustrace vedle výběru by vám měly dopomoci. Pak už nám nic nebrání v kliknutí na tlačítko OK. Já jsem pro danou scénu zvolil Cylindriku. Proběhne kráté zarovnávání, prolínání a výsledek je před námi. Je rozdělen do vrstev, každá část fotografie má svoji vlastní. Pokud jsme s výsledkem spokojeni, klikneme pravým tl. myši do jedné z vrstev a zvolíme "Do jedné vrstvy". Tím všechny vrstvy sloučíme do 1 a výsledný snímek můžeme upravovat jako celek.


Panorama 2

Pokud máme panorama takto hotové a sloučené v jedné vrstvě, můžeme přikročit ke standardním úpravám, jako je ořez, tonální úpravy, zkrátka cokoliv jenom chceme.

Korekce vad objektivu

Některé objektivy v dospělých fotoaparátech mají své nešvary. Například můj Nikkor AF-S 18-55 VR má jednu nepříjemnou vlastnost - na nízké ohnisko soudkovatí. Znát je to především v okrajích, a to tak že pořádně. Všimněte si trubky v levé části snímku. Ve skutečnosti je samozřejmě rovná. Silnou kompresi prosím neřešte, chtěl jsem co nejvíce zmenšit velikost souboru.


Ilustrace soudku

Druhým případem je vinětace, neboli nehezké ztmavení okrajů. Protože tímto nešvarem můj objektiv netrpí, půjčím si pro ilustraci jednu fotografii z wikipedie.


Vinětace

Výše zmíněné vady je poměrně snadé odstranit. Takto postiženou fotografii otevřeme v Photoshopu, na kartě filtry zvolíme položku deformace, a korekce objektivu.


Korekce objektivu 1

Tím se otevře okno s filtrem a můžeme začít ladit. V levé části nahoře jsou nástroje umožňující pohyb v náhledu. Ten doporučuji nechat zapnutý. Pokud se rozhodnete pracovat se snímkem na celé obrazovce, jako já, doporučuji vypnout mřížku. Ta je velice hustá a není přes ní nic vidět. Pokud chcete ladit detaily na pixel přesně, což chápu, určitě si ji nechte zapnutou ale zároveň si snímek přibližte. Tím se stane mřížka přehlednější. V pravé části potom máme samotné nástroje pro korekci. Položka "Odstranit deformaci" nám pomáhá zbavit se soudku, což je náš ilustrační případ. Zároveň zde můžeme ztmavit či zesvětlit okraje, a tím se zbavit otravné viněty. Hodnota "Střední bod" nám umožní nastavit, jak moc viněta zasahuje "do vnitrozemí" snímku. Pomocí nástrojů transformace můžeme vyladit i perspektivu snímku. Po provedení úprav potvrdíme stiskem OK.


Korekce objektivu 2

Touto úpravou nám došlo k menší či větší deformaci některých pixelů, což fotografii ubírá na ostrosti. Stejným případem je zmenšování fotografie. Pokud nezmenšíme fotografii o polovinu na každé straně (tj. na 1/4 velikosti původní fotografie), některé pixely nám zmizí, a jiné ne. Tím dojde k deformaci obrazu a opět nám snímek lehce ztratí na ostrosti. Proto je dobré ho trochu naostřit.

Teď jsme lehce odbočili z kurzu, ale považuji za správné to zmínit v souvislosti s deformací snímku. Na kartě filtry zvolíme "Zostření" a podpoložku "Chytré zostření". Čím vyšší poloměr a míru zostření nastavíme, tím nabroušenější výsledný snímek bude. Tady bych si vzal ale kousek místa k objasnění pojmu doostření. Doostření v editoru totiž nemá vůbec nic společného s ostřením fotoaparátu při pořizování fotografie. Autofocus ve fotoaparátu nám správně nastaví objektiv pro vzdálenost, ve které se hlavní objekt nachází, a proto je zvolená část ostrá. Kdežto doostřování v editoru je zostřování okrajů, snímek tím tak brousíte. Pokud to přeženete, budou hrany ostré jako žiletka, do snímku naženete šum a budou z něj bolet oči -> přeostřený snímek. Pokud špatně zaostříte při focení, doostřovací filtr v editoru vás za žádnou cenu nezachrání. Pouze nabrousí hrany na vložené fotografii. K našemu problému s pixelovou deformací se ale skvěle hodí, a tak nám nic nebrání ho v rozumné míře použít. Pro doostření vzniklé lehkou deformací doporučuji poloměr kolem 1,1 - 1,3 a míru zostření od 8 do 14 %. Samozřejmě záleží, jako moc jsme snímek deformovali.

Nyní už máme snímek bez deformace, hezky ostrý a o zbytek se postaráme pomocí běžných úprav, které jsme zmiňovali již díve. Určitě bude zapotřebí bíle okraje oříznout, zbytek je už na volbě autora.

Pokročilé úpravy deformovaného snímku

Za deformaci snímku nemusí notně zodpovídat pouze objektiv. Jak si ukážeme na příkladu, na vině může být třeba špatně spojené panorama, kde byly chybně pořízeny vstupní snímky.

Nejprve načteme požadovaný snímek, a poté označíme oblast, kterou chceme opravit. V našem případě to bude celá fotografie, čili ctrl+a pro označení, následuje kliknutí pravého tl. myši do vyběru -> libovolná transformace. Nyní můžeme s výběrem pohybovat. V této fázi se dá například otáčením snímku srovnat horizont. My ale jdeme dál - znovu kliknutí pravým tl. myši do výběru -> tím se nám otevře dialogové okno s nástroji, ze kterých budeme vybírat.

Pokřivení

Jako ilustrační snímek jsem si zvolil špatně provedené panorama katedrály ve Švédském Lundu. Je to taková rybina, že se snímkem nejde nic pořádného už dělat, nicméně pro náš účel demonstrace poslouží dobře.


Dialogové okno s úpravami deformovaného snímku

Poté, co zvolíme volbu Pokřivit, se nám zobrazí mřížka. Pomocí ní se pokusíme snímek narovnat. Můžeme tahat jak za okraje jednotlivých polí, tak polemi samotnými. Jak je vidět z ilustračního screenu, dalo hodně práce dotlačit totálně deformovaný snímek do alespoň trochu koukatelné podoby.


Pokřivení

Všechny úpravy potvrdíme stisknutím enteru, a snímek můžeme odznačit. Výsledek takto poničeného snímku před kritikou sice neobstojí, ale zlepšení je patrné. Spousta fotografií se dá tímto způsobem zcela zachránit - záleží na vstupním materiálu.


Výsledný snímek

Perspektiva

Pomocí nástroje perspektiva lze upravit perspektivu snímku. Můžeme jak napravit chybu při focení, tak ještě více zdůraznit dominanci vysokých předmětů na fotografii. Stačí tahat myší za rohy snímku.


Perspektiva

Nástroj Deformovat docení spíše grafici. Za prozkoumání stojí i Zkosení, které opět provádíme taháním za rohy snímku. U mě zatím uplatnění nenašel, třeba někdy v budoucnu. O všech zbylých volbách jsme mluvili již dříve a lze jich dosáhnout i jinými způsoby, nicméně je nalezneme i v tomto okně.

Všechny tyto úpravy, které v různých cestách deformují původní fotografii, opět ubírají na ostrosti. Proto platí, co už jsem naznačil na začátku článku. Doostřujeme s mírou.

Křivka histogramu

Nejprve trocha teorie Histogram je typ grafu, který má za úkol znázornit četnost prvků v jednotlivých bodech. V našem případě se bude jednat o četnost různě světlých pixelů na fotografii.

Raději znovu a s obrázkem. Do Photoshopu jsem si načetl fotografii štěnete labradora. Zvolil jsem kartu obraz -> přizpůsobit -> křivky. Tím jsem vyvolal histogram načtené fotografie. Nahoře zkontrolujeme, zda je vybrán kanál RGB (zahrnuje všechny barvy), a pokud ano, zaměříme se na samotný graf. Vlevo je znázorněna četnost stínů a tmavých odstínů, uprostřed jsou to střední tóny a vpravo jsou to světla na snímku. Pokud chceme mít fotografii hezky kontrastní, měla by obsahovat jak dostatek stínů, tak dostatek světel. Naše fotka toto nesplňuje - víme, že sníh má být takřka bílý, a ne modrý. Takže k úpravě samotné.


Původní fotografie před zásahem do křivky

Určitě jste si všimli té šikmé čáry na grafu. Po bližším prozkoumání zjistíme, že se s ní dá pohybovat zleva doprava, naopak, ale dá se také tvarovat do křivky. A v tom to všechno spočívá. Na naší fotografii chceme zesvětlit sníh, čili zvýšit světla na snímku. Kliknutím levého tl. myši na čáru vytvoříme bod, a s tím potom můžeme pohybovat. A teď v praxi, sledujte rozdíl mezi oběma screeny - posunul jsem celou křivku doleva, tím jsem přiblížil nejsvětlejší odstín na fotce čisté bílé, a zároveň jsem na ni umístil bod, který jsem nadzvyhl, čímž jsem zvýšil počet světlých pixelů na fotografii. A tím to nekončí, ještě přidáme lehce stínů, pro větší kontrast. Ale ne moc, pes je celkem tmavý už teď.


Fotografie po zásahu do křivek

Myslím, že rozdíl je patrný na první pohled. Nezapomeňte, že fotografie by neměla obsahovat (nebo naprosté minimum) absolutních extrémů - čisté černé v podpalech, nebo čisté bílé v přepalech - tím se ztrácí kresba fotografie!

V úvodu této části jsem zdůraznil, abyste zkontrolovali, zda je vybrán režim RGB (Red-Green-Blue). To bylo kvůli tomu, že jsme chtěli kontrolovat světelnost snímku, a to můžeme jenom tehdy, pokud zvyšujeme/snižujeme světlost všech barev v jednom bodě najednou. Křivka histogramu se dá využít ale i na jiné věci - můžeme určitě podíl barev a jejich světelnost na fotografii. Pokud vybereme režim Green, zvyšováním křivky zesilujeme podíl zelené barvy na fotografii, snižováním křivky naopak zeslabujeme (čímž dáváme prostor fialové, která nám do snímku okamžitě naleze). Stejně tak je tomu i u Red a Blue režimu. Není tedy problém vyladit zastoupení barev v námi, podle světelnosti, vybraných částech. Z pole "Přednastavení" můžeme vybrat i jeden z autory nadefinovaných profilů, čímž se svěříte do rukou automatu.

Všechny tyto úpravy se dají z části udělat i pomocí nástrojů, které jsme si popsali již dříve, nicméně žádný z nich není tak komplexní, pohodlný, přesný a rychlý jako je křivka histogramu. Její funkci je těžké srozumitelně popsat, proto doporučuji veškeré kroky rovnou zkoušet na vlastní fotografii. Není to vůbec nic složitého, i když to tak může na první pohled vypadat

Seznámení s Vivezou

Viveza, stejně jako všechny Nik produkty, není zrovna lacinou záležitostí, a tak si připravte tučný balík v podobě bezmála 200 $. Jistě, zdá se to mnoho, ale Viveza svým poměrem preciznost/uživatelská přívětivost uchvátí prakticky každého. Samozřejmě existuje i druhá cesta, nelegální. Rozhodnutí, jakým způsobem soft získáte je čistě na vás.

Jako snímek pro demonstraci jsem si zvolil fotku "supího stromu". V úpravě se budu snažit změnit barvu oblohy, aniž bych nějak ovlivnil zbytek fotky. Už na první pohled je zřejmé, že pres běžné označovací nástroje se jedná o naprosto šílenou práci. Koho napadla možnost v podobě položky "nahradit barvu" na kartě obraz -> přizpůsobení, má sice pravdu, lze postupovat i takto, ale ostré přechody na výsledné fotce vás jistě rychle odradí.

Viveza v praxi

Po instalaci načteme požadovanou fotografii do Photoshopu, a na kartě filtry zvolíme položku Nik software -> Viveza


Cesta k Viveze


Pohyb ve Viveze

Jak je ze screenu výš vidět, na první pohled vypadá Viveza velice jednoduše, ba až prázdně. Že ale hodně dokáže se přesvědčíme za okamžik. Veškerá práce spočívá v přidávání tzv. Control Pointů. Ten umístím přesně na oblast, kterou chceme upravit (v našem případě modrá obloha).

Ve chvíli, kdy máme Control point umístěný, musíme nadefinovat velikost oblasti. To se dělá pomocí vrchního šedého puntíku. Čím je dál od toho černého, který značí umístění Control pointu, tím větší oblast Viveza ovlivní. U nás je to celá obloha, čili ho řádně oddálíme.

Když se podíváme na strom Control Pointu (teď myslím větvení položek, ne fyzický strom na fotce prosím vás ), nabízí nám položky B (jas), C (kontrast) a S (saturace). Hned pod nimi je malá černá šipka. Tu rozklikneme, a získáme o pár položek navíc, jako je vyvážení barev a jejich teplota na snímku. Já jsem se snažil o ztmavení oblohy, konktérně jsem ubral na jasu, lehce přidal na kontrastu, posunul hodnotu "Hue" doprava k tmavším odstínům modré, a abych to nepřehnal se sytostí, ubral jsem na saturaci.


Nastavení Control Pointu

Výsledek

Na závěr přidám oba snímky pro srovnání. Celé úpravy jsme dosáhli pomocí 10 kliků myší, včetně otevření Photoshopu (já to počítal ). Prácička na minutu, maximálně dvě. Oblohu jsme změnili, a zbytku fotky (včetně mraků) jsme se ani nedotkli. Přes klasické nástroje výběru bych podstatně horšího výsledku dosáhl za řekněme 15 minut, a to jsme se nepouštěli do úpravy fotek s lidmi, tam by byla i hodina málo. Nemám víc co dodat, Vivezu vám vřele doporučuji, stejně jako další produkty od Nik software.